Kontakt

KANOISTIKA KOJETÍN                                    IČ: 44940327

Loděnice, 

Samota 1371, 75201 Kojetín

kanoistika.kojetin@seznam.cz            
( https://kanoistika.estranky.cz )

č.účtu:  1880908379 / 0800

poloha na mapě

KOJETÍNSKÁ KANOISTIKA

Přírodní podmínky pro vodní sporty byly v Kojetíně vždycky neobyčejně příznivé. V těsné blízkosti našeho města teče pět řek (Morava, Mlýnská strouha, Lesní Bečva, Valová a Haná), tři z nich jsou sjízdné i v létě.  Proto již dávno v minulosti byly hospodářsky využívány k plavbě, např. ke sjíždění vorù z Beskyd do Vídně, k posunu bagrovaného písku, k lodní přepravě při práci v lesích nebo k převoznictví jako náhrada za brody a mosty.

Po určitém přechodném období, kdy jsme byli tzv. kanoistickým kroužkem veslařského oddílu, jsme se sešli k ustavující schůzi, která se konala 11. listopadu 1951 pod jevištěm kojetínské sokolovny. Začínalo se v 10 - 15 lidech, takže zájemci se vešli k jednomu stolu. Všechno se zaèalo připravovat na rok 1952, neboť to byla naše první sezóna. Začala skutečně kuriózně. Prvním závodem měl být slalom na říčce Zlatce u Lobodic. Počátkem dubna však nastala taková povodeň, že jsme byli nuceni jej uskutečnit v zatopeném lese mezi označenými stromy namísto slalomových branek. Teprve další závody jsme absolvovali předpisově a na proudící vodě. Trénovalo se a závodilo na Mlýnské strouze, a to jednak u loděnice a pro veřejnost v peřejích pod mlýnem. I přes nepříznivé materiální podmínky v prvním roce činnosti dosáhli naši slalomáři solidních výsledku na závodech v Kroměříži a Olomouci.

Zároveň však zahájili rychlostní kanoisté. Zpočátku nezbývalo než soutěžit na cestovních plavidlech a jen někdy a náhodou zbyla na naše hochy a děvčata vypùjčená skořepinová loď. Ale výsledky nebyly špatné a také vlastních dobrých závodních lodí přibývalo, oddílových i soukromých, a i na těch jezdili všichni. V roce 1954 přišel do oddílu vetší počet děvčat, které tehdy převážně trénovaly a závodily na pramičkách.

Dostavily se první úspěchy. Již v třetí sezóně jsme měli přeborníky kraje, a to i v kategorii dospělých. V prvních pěti letech dosáhli někteří naši závodníci I. výkonnostní třídy. V r. 1957 projel první kojetínský závodník víěìzně cílovou čárou na přeborech Československa v Praze, o tři roky později jsme dosáhli titulu dorosteneckých spartakiádních přeborníků. V roce 1963 se celé naše dorostenecké družstvo stalo druhým nejlepším celkem v Československu, když na přeborech v Praze získalo tři I. místa, pět II. míst, dvě III. místa a další umístění ve finále.

Také další generace dělaly čest jménu kojetínské kanoistiky. Na rozhraní 60. a 70. let se zrodily přebornické tituly, první juniorští reprezentanti a též mistři republiky v dresu Dukly a středisek vrcholového sportu. V roce 1975 přichází nová vlna mladých. Z přeboru žactva v Jablonci přivážejí všichni účastníci, kteří se sem probojovali, zlaté medaile. Jejich úspěchy se pak promítají v dalších letech do vynikajících výsledkù v mladším i starším dorostu a znovu v juniorské reprezentaci. Z líhně 70. let je pět závodníkù přijato do střediska vrcholového sportu při ministerstvu školství v Praze. Celkový počet žákovských a dorosteneckých titulu federálních i národních dosáhl čísla 43. Za největší sportovní úspěch kojetínské kanoistiky považujeme bronzovou medaili z mistrovství světa našeho odchovance Karla Hrudíka, kterou získal v Paříži v roce 1991 jako člen posádky reprezentačního čtyřkajaku.

Podmínky pro rozvoj kojetínské kanoistiky byly vylepšeny o ustavení tréninkového střediska mládeže s profesionálním trenérem v roce 1976. Za několik let existence tohoto střediska se několikanásobně rozrostl lodní park a rozšílila se metodická pomoc mladým talentovaným závodníkům z celé střední Moravy.

Životaschopnost kanoistického oddílu, resp. jednoty (Sokol, Slavoj, Ingstav) byla však podmíněna tím, čím tento oddíl vznikl, totiž - vodní turistikou. Sjíždìly se řeky Morava, Bečva, Svratka, Dyje, Vltava, Labe, Hornád a mnohé jiné řeky u nás i v zahraničí. Kojetínští borci několikrát zvítězili ve velkém Mezinárodním sjezdu vodních turistů na Dunajci v Polsku. Rádi jsme navštìvovali i přehradní a jezerní vody. Vždy v dobré partě, se stanem, kytarou a zpěvem. A každý z "říčních vlků" dobře ví, že odkudkoli zdaleka - nejradìji jsme se vraceli na naše domácí útulné sjezdy, mnohokrát absolvované: na Břehuli, na Mlýnskou strouhu od Bolelouce, z Tovačova nebo z Valové, na jezírka za bezměrovským a postoupským mostem, na Strž u Kroměříže, na Hanou od popuvského mostu, ale ze všech nejvíc na romantickou, v některých místech i džungli podobnou - Lesní Bečvu (z Troubek do Horních zahrad u Kroměříže).

Nebýt vodní turistiky, nebylo by prvních závodníků a trenérů, nebylo by ani funkcionářů v tom množství jak je registrujeme v padesátiletém vývoji. Vodáci měli vždy dùstojné zastoupení ve výboru tělovýchovné jednoty, pod kterou spadali, měli zastoupení i v orgánech OV ČSTV. Po určité období byl předsedou okresního výboru ČSTV v Kojetíne kanoista, náš výborný kamarád a spoluzakladatel oddílu - Karel Fojtách. Celá řada členů pracovala ve výboru krajského svazu kanoistů v nejrùznìjších funkcích, včetně předsednické. Dlouhodobě byl příslušník našeho oddílu i členem nejvyššího federálního orgánu - předsednictva kanoistického svazu ÚV ČSTV. Jiný činovník pracoval mnoho let a dosud pracuje na celostátní úrovni jako rozhodčí. Měli jsme zástupce i v městských státních orgánech.

Angažovanost kanoistù ve městě je v celém tomto období nesporná. Pamětníci vzpomínají na doby, kdy právě vodáci byli pořadateli těch nejvyhledávanìjších společenských zábav v Kojetíne - s účastí 700 - 1000 návštěvníků!

Od prvních let existence oddílu jsme pořádali veřejné závody v rychlostní kanoistice. Nejprve Kojetínský kilometr na trati za vodárnou, od roku 1956 Moravský pohár (po r. 1958 jako memoriál Karla Fojtácha), jehož rekordní ročníky XXIV. a jubilejní XXV. se uskutečnily v letech 1979 a 1980 jako Český pohár, vždy za účasti přes 500 závodníků. Mnohokrát v minulosti nám bylo s naprostou samozřejmostí svěřováno organizování přeboru Olomouckého i Severomoravského kraje. Po několik let jsme pořádali i Jarní štít mládeže, závod, na který jsme zapůjčovali všem účastníkům naše lodě.

Ve vzpomínaném padesátiletí se změnil i vzhled vodáckého areálu na soutoku Moravy a Mlýnské strouhy. Zděděná loděnice po veslařích byla vícekrát opravena a vnitřně vylepšena, ale brzy nestačila. Přibyl nový dřevìný objekt, který vyřešil uskladnění turistických a motorových lodí a po něm třetí - zděný a moderně vybavený - za spolupráce s městem. Splnil se tak sen zakladatelů a všech kojetínských vodákù - loděnice s pěknou klubovnou, šatnami, sprchami, sociálními zařízeními, loďařskou dílnou a garáží pro autobus. V loděnici bylo uskladněno přes 60 lodí a 150 pádel.

Lze si tedy jen přát, aby výsledek práce mnoha generací byl využíván nejméně tak jako dosud. Aby úspěchy kojetínské kanoistiky byly rozhojněny jak v rychlostní kanoistice tak i ve vodní turistice, aby pokračovalo úsilí na vylepšování prostředí a vybavenosti loděnice, a též aby vodácká jednota přispívala i nadále k obohacení společenského života v našem městě

(Informace jsou zpracované dle brožury "Pamětní tisk k 50. výročí vzniku kanoistiky v Kojetíně", vydané Tělovýchovnou jednotou Ingstav Kojetín v roce 2001 - text: PhDr. Gustav Vožda)

.