22. březen

Světový den vody  

Vyhlášený Valným shromážděním OSN jako varovný signál, že celosvětově dochází k nedoceňování významu rozvoje vodních zdrojů

(poprvé se slavil v roce 1993)

vice na http://www.chmi.cz/hydro/sdvp.html 

Plánujeme naše města blízko vody; koupeme se ve vodě; hrajeme si ve vodě; pracujeme s vodou. Naše ekonomiky jsou závislé na dodávce vody - a produkty, které kupujeme a prodáváme souvisejí tak či onak s vodou. S problematikou vody je spojen náš každodenní život a je jí v podstatě ovlivňován. Bez vody, která nás obklopuje - vlhkosti vzduchu, vody v korytech vodních toků, vody v půdním a horninovém prostředí a proudu vody z kohoutku - by náš život byl nemožný. V posledních desetiletích rostoucí význam vody nedoceňujeme. Voda není již více prvkem, který bychom uctívali a ochraňovali tak jako dříve. Pohlížíme na ni jako na spotřební produkt, který je na okraji našeho zájmu. Přitom osmdesát procent našeho těla tvoří voda, dvě třetiny povrchu naší planety jsou pokryty vodou: voda utváří naši kulturu a náš život.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

~ ~ ~

~

Příležitostí k zamyšlení se nad ochranou a využíváním vody v celosvětovém i místním měřítku je Světový den vody, který byl v roce 1992 vyhlášen Valným shromážděním OSN na 22. březen. Potíže s nedostatkem pitné vody v některých částech světa, katastrofální záplavy, znečištění velkých řek a ztráta biologické rozmanitosti vodních ekosystémů ukazují na to, že lidstvo musí svůj přístup k vodním zdrojům změnit.

Podle celosvětových statistik je voda ze 70 % využívána zemědělstvím a z 22 % průmyslem, v rozvinutých zemích využívá průmysl 59 % a zemědělství jen 30 % (zbytek v domácnostech). V letech 1973--1997 bylo záplavami postiženo 66 milionů lidí na celém světě (z toho 44 % v Asii, kde ničivé povodně zmařily 228 tisíc životů). Mizí i přirozené vodní ekosystémy. Od roku 1900 zmizela polovina mokřadů, v povodí Dunaje jich od 1900 bylo zničeno na 80 %. Z 55 evropských největších řek je pouze čtrnáct v dobrém ekologickém stavu a jen pět si zachovalo svůj přírodní charakter.

V České republice došlo mezi lety 1990 a 2001 k významnému poklesu znečištění řek. Přesto však do některých toků putují dále škodlivé látky z přilehlých průmyslových podniků. Nejhorší jakost vody byla zaznamenána v Bílině, kterou ovlivňují hlavně průmyslové zdroje Chemopetrol, a. s., Litvínov a Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s., Ústí nad Labem. Dalšími silně znečištěnými toky jsou dolní úsek Sázavy, Svratka pod Brnem či přítok Bíliny Bystřice.

Ke zlepšení stavu českých řek napomohlo zprovoznění čistíren odpadních vod alespoň se základním mechanicko-biologickým čištěním u všech aglomerací v ČR s počtem nad 10 tisíc obyvatel. Neustupující problémy s toxickými sinicemi v přehradních nádržích pomůže řešit zavádění bezfosfátových pracích prostředků na trh. Ničivé důsledky povodní však ukazují, že nejde pouze o čistotu vod. Abychom předcházeli škodám z povodní, musíme vrátit vodním tokům jejich přírodní charakter a předefinovat a důsledně chránit záplavová území před výstavbou.

(Zveřejněno na serveru Deník veřejné správy

- http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=5385078 )